Kebnekaise - 2 102 m n. m. (Švédsko)
Nejvyšší hora Švédska - Kebnekaise - je součástí Skandinávských hor. Nachází se na území Laponska asi 150 km severně od polárního kruhu. Má dva vrcholy - zaledněný jižní vrchol (2 102 m) a severní vrchol bez ledu (2 097 m). Se zmenšováním ledovce se snižuje i nadmořská výška jižního vrcholu. V minulosti se uváděla výška jižního vrcholu 2 117 m, v nedávné době 2 111 m. Měření v létě roku 2007 uvedlo výšku 2 103 m. A v roce 2010 již byla naměřena nadmořská výška 2 102 m. Pokud tání ledovce bude pokračovat stejným tempem, stane se za pár let nejvyšším bodem Švédska severní vrchol. V současné době mu náleží označení jako nejvyšší pevný bod ve Švédsku. Skála pod ledovcem jižního vrcholu dosahuje výšky 2 060 m.
Příjezd
Nejbližší místo od Kebnekaise, kam se dá zajet autem, je parkoviště v osadě Nikkaluokta na západním břehu jezera Laukkujärvi. S obytným autem jsme jeli po trase Semily - Liberec - Berlín – Kolding – Odensee – Kodaň – Malmö – Jönköping – Stockholm – Gävle – Sundsvall – Umea – Lulea – Töre – Gällivare – Kiruna – Nikkaluokta. Celkem 3 114 km.
Výchozí bod
Výchozím bodem pro výstup na nejvyšší švédskou horu je zpravidla horská chata Kebnekaise fjällstation. Nachází se v nadmořské výšce 690 m a je vzdálena od parkoviště v Nikkaluoktě 19 km. Kromě hlavní chaty je v okolí roztroušeno několik přízemních domků se čtyřlůžkovými pokoji, společným sociálním zařízením, kvalitním topením a horkou vodou. Vybavení je jednoduché, ale moderní a vzorně čisté. V sezóně bývá plno, takže je vhodná časná rezervace. Ceny nejsou lidové. Za tři osoby a dvě noci bez stravování jsme zaplatili 3 450 SEK (asi 9 400,- Kč).
Od horské chaty vedou dvě výstupové trasy na vrchol. Západní trasa (Västra leden) je klasická horská turistická stezka bez jakýchkoliv záludností. Určitým mínusem je větší délka a výraznější ztráta výšky (185 m). Východní cesta (Östra leden) je kratší a bez ztráty výšky. Ve střední části však vede přes ledovec (nutná ledovcová výbava) a v závěru pak strmě stupá po skalách. Výstup je jištěn ocelovými lany. Od smrtelné nehody v roce 2002 je doporučován horský vůdce či kompletní výbava s lanem, prsním úvazkem a přilbou.
Třetí výstupová trasa vede od západu a ve svém konci se spojuje se západní cestou. Je nejméně využívána a také nejméně popsaná v průvodcích.
Mapy, průvodce
Lantmäteriets Fjällkarta, BD6 Abisko-Kebnekaise-Narvik, 1:100 000, 2006 (www.lantmateriet.se)
Ivo Petr: Hory Skandinávie, nakladatelství Mirago
GPS
67°53'00,0"N – 18°33'00,0"E
67°54'02,6"N – 18°31'01,7"E – vlastní měření