Popis výstupu na horu Ben Nevis (Spojené království)
Z kempu se vydáváme na výstup v 5.55 hod. Obloha je skoro zatažená, pouze místy probleskuje vycházející slunce. Po silnici míříme několik set metrů k restauraci. Zde se speciální bránou dostáváme přes říčku Nevis a za ohradník. Na vývěsní ceduli horské služby se dočítáme informace k dnešnímu dni – mlha, vítr, déšť a na vrcholku sníh.
Klikatě začínáme stoupat do stráně, abychom se napojili na stezku vedoucí z Fort William. Během výstupu slunce mizí a začíná drobně pršet. V 6.25 hod. se napojujeme na zmíněný chodník (asi 150 m) a v dešti pokračujeme ve stoupání po jižní straně údolí Glen Nevis. Stáčíme se vlevo a dostáváme se do sedla Lochan Meall an t-Suidhe, kde se nachází stejnojmenné jezero (570 m).
Přecházíme na protější svah a cik-cak způsobem stoupáme vzhůru po kamenité cestě. Těsně nad sedlem se dostáváme do mlhy, déšť spíše zesiluje a hlavně se přidává prudký vítr, který mění kapičky deště v jehličky, které se nepříjemně zabodávají do nekrytých částí těla. Z batohu jsme již vyprázdnili vše, co se dá obléci. Přesto ruce začínají nepříjemně mrznout.
V tento den zde probíhá závod, o němž jsme se dočetli až později na internetu. Během 24 hodin zdolávají soutěžní družstva tři vrcholy – Ben Nevis, Scafell Picke a Snowdon. Kromě výstupu na zmíněné vrcholy musejí urazit autem ještě asi 800 km. Soutěžící jsou profesionálně oblečeni a vybaveni – nepromokavé oblečení, reflexní vesty, píšťalky, vysílačky. Přestože většina z nich je v poklusu, stačí se u nás zastavit a snaží se nás přesvědčit, abychom se vrátili zpět. Dnešní den není vhodný pro amatérské výstupy.
Po chodníku se cik-cak způsobem dostáváme až na samý vrchol. Ten tvoří plošina o rozloze asi 40 hektarů. Chodník se zde ztrácí a pohybujeme se po kamenech podle malých kamenných mužíků. Orientace v mlze je velmi náročná, bičuje nás silný vítr s deštěm. Zabloudit zde není problém.
Konečně v 9.03 hod. míjíme zbytky staré stavby (hvězdárny) a pak nacházíme mohutnou, pevně zbudovanou kamennou mohylu, na jejímž vrcholu je umístěn triangulační bod. V okolí leží zbytky čerstvého sněhu.
Realizujeme vrcholovou fotografii (se zmrzlými prsty a v dešti to není jednoduché) a okamžité se vydáváme na zpáteční cestu.
Stejnou cestou se vracíme zpět. Kousek od sedla přestává pršet a výrazně se otepluje. Při návratu do kempu v 11.08 hod. již teploměr ukazuje 15°C.
Dle údajů z GPS jsme ušli 16,4 km průměrnou rychlostí 3,7 km/hod.
Poznámky na závěr:
- většina turistů končí svůj výstup v sedle a jen část z nich se vydává na vlastní vrchol.
- údaje o drsném klimatu a množství tragédií uváděné v průvodci určitě nebudou přehnané. Doporučujeme pouze výstup za příznivým klimatických podmínek nebo s profesionální výbavou a oblečením. Jinak se na vrcholku bojuje o holé přežití (před týdnem jsme měli v Londýně 300C a teprve zde jsme poprvé zažili déšť - resp. sníh).
- na dně batohu jsem měl uložený mobil. V dešti napršelo do batohu tolik vody, že se mobil utopil.
Čas chůze
Kemp – vrchol 3 hod. a 8 minut., zpátky 2 hod. a 5 minut.
Převýšení
Výškový rozdíl je 1 327 m, nastoupáno dle GPS 1 493 m.
Náročnost
Byť se nejedná o mimořádně vysokou horu, stoupá se téměř od hladiny moře, a tudíž je převýšení velké. Za příznivého počasí obtížnost střední, v případě nepříznivého počasí (což je velmi často) se výstup mění (pokud není profesionální výbava) v boj o přežití.
Pro zvětšení klikněte na obrázek
Datum výstupu
8. července 2006