Popis výstupu na horu Gerlachovský štít (Slovensko)
V letošním roce je to již náš druhý pokus o výstup. Poprvé jsme se snažili zdolat Gerlach 30. července. Po několika hodinách povídání s horskými vůdci v příjemném útulku vedle Sliezského domu jsme se vzhledem k nepříznivému počasí vydali na cestu zpět. Alespoň jsme mohli zmapovat trasu od Sliezského domu do Tatranské Polianky (5,6 km, 1.39 hod.).
Dnešní den nám počasí přeje, takže po cestě Land Roverem z Tataranské Polianky k hotelu Sliezsky dom můžeme po několika minutách vyrazit na cestu (6.23 hod.). Začínáme v nadmořské výšce 1 670 m.
Obcházíme Velické pleso (350 m dlouhé, 90 m široké a maximálně 4,5 m hluboké v nadmořské výšce 1 665,5 m) a stoupáme vzhůru nad něj. Míjíme Věčný déšť, což je místo, kde kape ze skály celý rok voda bez ohledu na počasí.
Nad srázem nad Velickým plesem je stoupání mírnější (6.46 hod., 1826 m), ale po rovině to určitě není. Nejprve pokračujeme po kamenném chodníku, který směřuje na Polský hřeben. Okolní louka nese název Kvetnica, neboť zde celé léto bohatě kvetou luční kytky. V současně době jich však mnoho není, neboť letní již odkvetly a podzimní teprve začnou.
Z chodníku odbočujeme vlevo a stoupáme po nepříliš nápadné cestičce dále do kopce. Během chůze nám náš horský vůdce Kura popisuje protější vrcholky. Vlevo Kupolu, dále nápadnou bradavici Granátové věže.
Postupně se dostáváme na úpatí Gerlachu do nadmořské výšky 2 001 m (7.08 hod.). Zde si navlékáme sedáky a na hlavu dáváme helmy. A můžeme vyrazit do první stěny.
Velická próba je strmá stěna asi 40 m vysoká na začátku Velického žlabu, kterým stoupáme vzhůru z nadmořské výšky 2 001 m do 2 420 m, kde se v Sedielku nad Kotlom dostáváme na Čertov chrbát. Ve stoupání se střídají "lezecké" úseky se strmým stoupáním po chodníku.
Po nekonečně dlouhém výstupu Velickým žlabem se dostáváme na Čertov chrbát v místě zvaném Sedielko nad Kotlom, což je konečná našeho strmého výstupu (8.18 hod., 2 420 m). Otevírá se nám výhled na druhou stranu do Gerlachovského kotle. Je to obrovská polokruhová jáma, jejíž dno je někde kolem 2 030 m. Nad námi se tyčí Kvetnicová veža (2 433 m).
Následující část cesty je zcela odlišná od té předchozí. Pohybujeme se jen mírně do kopce, občas i dolů, ale postup se více blíží horolezení než turistice. Postupujeme po jihozápadní stěně, ve které jsou místy skoby, do kterých vpředu jdoucí Kura přichytává karabiny. Ty já jako poslední člen družstva opět sbírám.
V okolí nás se začínají objevovat mraky a je jen otázkou času, kdy v nich zmizíme. Kura nás vyzývá k rychlému postupu, abychom se dříve než mraky dostaly na úroveň hřebenu s názvem Dromedárov chrbát. Nasazuje vyčerpávající tempo, kterým se snažíme být na hřeben dříve, než mraky. Prohráli jsme to asi o pět minut. V místě, odkud se má otevřít krásný výhled na vrchol Gerlachu a okolní stěny, nás vítá pouze mlha.
V dalším postupu se častěji objevují krátké sestupy, kdy já jdu první a Kura jako poslední vše jistí a pak se spouští k nám. Následují poslední desítky metrů a před námi se v mlze objevuje železný kříž. Jsme na nejvyšším bodu Slovenska Gerlachovském štítu s nadmořskou výškou 2 654,5 m (9.24 hod.).
Následuje vrcholové foto, zápis do vrcholové knihy, občerstvení a hledání nejvýše položené kešky na Slovensku. V 10.00 hod. se vydáváme na cestu zpět.
Nyní nás čeká Batizovský žlab. Je to pěkný krpál dolů. Občas jdeme normálně v mírném podřepu a sestupujeme po kamenných stupních. Občas musíme na zadek a spouštět se vzepřeni o obě paže. A někdy to řešíme čelem ke skále a opatrným sestupováním dolů. Stále jsme důkladně jištěni naším horským vůdcem.
V průběhu sestupu mizí mraky a objevuje se nad vrcholkem modré nebe. Bohužel jsme již moc daleko, abychom se vrátili zpět.
V dolní části sestupu přicházíme k Batizovské próbě. K překonání strmé stěny jsou zde zabetonovány železné stupně. Zase jeden zajímavější úsek. Jistíme se na skobách dle pokynů Kura, který vše řídí a dozoruje.
V 11.21 hod. (2 174 m) se ocitáme na úpatí Batizovského žlabu. Sestupujeme ještě po kamenném poli k obrovskému balvanu, kde se na chvíli usazujeme (11.30 hod. 2 114 m). Sundáváme sedáky, přilby, Kura smotává lano.
Po chvíli se zvedáme a za pěkného slunečného počasí pokračujeme v sestupu. Čeká nás ještě jeden skalnato-travnatý svah a potom skutečná občerstvovací přestávka (11.54 hod.).
Po deseti minutách odpočinku se vydáváme na další etapu, která se nese ve znamení příjemné procházky po tatranském chodníku. Sestupujeme k Batizovskému plesu (1 884 m), kde se Kuro svléká do naha a na chvíli se zanořuje do ledové vody jezera. O podobné aktivitě jsem četl v popisku výstupu od jiného autora. Zřejmě je to jejich zdejší rituál.
Kousek pod jezerem se napojujeme na Tatranskou magistrálu (12.25 hod., 1 905 m) a po červené turistické značce směřujeme k Sliezskému domu, kam dorážíme v 13.29 hod.
Čas chůze
Sliezsky dom | 1 670 m | 00.00 hod. |
Úpatí Gerlachu | 2 001 m | 00.45 hod. |
Sedielko nad Kotlom | 2 420 m | 01.55 hod. |
Gerlach | 2 655 m | 03.01 hod. + 0.36 hod. |
Úpatí Batizovského žlabu | 2 174 m | 04.58 hod. |
Sliezsky dom | 1 670 m | 07.06 hod. |
Převýšení
Převýšení je 985 m. Během cesty není větší ztráta výšky.
Náročnost
Za příznivého počasí v doprovodu horského vůdce je to příjemný výstup. Tři dny po nás při stejném výstupu zahynuli dva turisté, kteří podcenili situaci a vydali se na cestu za nepříznivého počasí bez horského vůdce.
GPS
Pro poruchu navigace nejsou vlastní údaje.
Datum výstupu
27. srpna 2010
Názory čtenářů
Naopak výstup z Velické doliny je žadonění si o pohřeb za nevhodného počasí. Je tam nahoře vodorovná cesta nad gerlachovským kotlom, která je bez jištění a je to jen o tom, kdy zde někdo uklouzne na mokré skále a sletí dolů do kotle. Horský vůdce ti nemá jak pomoci. Pokud je s tebou uvázaný na jednom laně, sletí dolů taky.
Slovensko je prostě zkrachovalá země, kde nemají na jištění.
Výstup na Gerlach nie je o veľa ťažší ani nebezpečnejší ako výstup na ktorúkoľvek inú 2500-vku! Argumenty zo strany horských vodcov pred nebezpečenstvom Gerlachu sú len plané reči plné strašenia. HLAVNÝ a JEDINÝ dôvod je zárobok za sprievod na výstup na Gerlach! . Veď v Alpách sú voľne prístupné aj oveľa vyššie a ťažšie vrcholy, najmä v Dolomitoch. Prečo v iných vyspelých a kultúrnych krajinách Európy je najvyšší vrchol krajiny považovaný za srdcovú záležitosť všetkých obyvateľov tej – ktorej krajiny a poverené inštitúcie robia všetko pre to, aby sa tam dostal každý a bezpečne? Zoberme si Francúzsko a jeho Mont Blanc, Rakúsko a jeho Grossglockner, či Nemecko a jeho Zugspitz. V týchto spomenutých krajinách ročne pribúda množstvo zaistených ciest tzv. ferraty, len na Slovensku ubúdajú zaistené cesty. Druhá strana bude namietať, že je to nad 2000 m, že príde hmla, zvraty počasia a podobne. Hlúposti!, tá istá výška a tie isté podmienky sú na vedľajšom Slavkovskom štíte, ktorý je voľne prístupný pre každého návštevníka a vedie naň značovaný chodník.
....kto dal horským vodcom najvyšší vrchol Slovenska do ich kompetencie? Daroval im ho niekto? Kto? Na základe čoho sa tak správajú? Prečo iní záujemcovia o výstup na Gerlach sú diskriminovaní? Prečo v iných vyspelých a kultúrnych krajinách Európy je najvyšší vrchol krajiny považovaný za srdcovú záležitosť všetkých obyvateľov tej – ktorej krajiny a poverené inštitúcie robia všetko pre to, aby sa tam dostal každý a bezpečne? Zoberme si Francúzsko a jeho Mont Blanc, Rakúsko a jeho Grossglockner, či Nemecko a jeho Zugspitz. V týchto spomenutých krajinách ročne pribúdajú kilometre zaistených ciest tzv. ferraty, len na Slovensku ubúdajú zaistené cesty. Technické úseky výstupu na Gerlach klasickou cestou sa podobajú výstupu Závojovým vodopádom v Slovenskom raji. Len si predstavme, že horská služba Slovenského raja, jednoducho uzavrie prístup ku Závojovému vodopádu rampou a bude tam vyberať nehorázne poplatky za prevedenie rebríkmi vodcom. A nikoho tam iného nepustí, len za poplatok v doprovode vodcu. Že sa to nedá porovnávať? Gerlach a Závojový vodopád. Podľa mňa je to porovnateľné. Druhá strana bude namietať, že je to nad 2000 m, že príde hmla, zvraty počasia a podobne. Hlúposti!, tá istá výška a tie isté podmienky sú na vedľajšom Slavkovskom štíte, kde ale vedie normálny značkovaný chodník a je prístupný pre každého návštevníka.
Takže všetko zo strany horských vodcov sú len plané reči plné strašenia a krytia sa za nebezpečenstvo Gerlachu. Hlavný a jediný dôvod je zárobok za výstup na Gerlach!