Popis výstupu na horu Grauspitz (Lichtenštejnsko)

Z kempu Giessenpark v Bad Ragaz odjíždíme v 6.28 hod. Navigace nás vede do vísky Jenins, ve které žije asi 800 obyvatel. Před vesnicí je velké záchytné parkoviště. My však pokračujeme dál, proplétáme se úzkými uličkami, až na samém horním konci obce objevujeme plácek, kde se dá zaparkovat (z kempu 6,5 km).

V 6.51 hod. se vydáváme ve čtveřici na cestu z nadmořské výšky 655 m. O pár desítek metrů dále je rozcestník. Odbočujeme vpravo ve směru na Neu-Aspermont a Vilan. Hned za vesnicí je značka zákaz vjezdu (s výjimkou povolenek), čímž je vyřešeno dilema, zda by se dalo jet autem ještě dále. První kilometry vedou po úzké lesní silnici, místy po asfaltu, místy po nezpevněném povrchu. Stále do slušného kopce. Po 38 minutách (1,8 km, 900 m) míjíme ruiny starého hradu Neu-Aspermont. Cesta lesem neustále stoupá. Místy se otevírají nádherné výhledy do údolí.

V 8.26 hod. (4,6 km) za jednou ze serpentin opouštíme silnici a pokračujeme po červené značce na lesní cestu. Po dalších čtrnácti stech metrech se na silnici opět vracíme. A pokračujeme stále vzhůru.

V 9.33 hod. (8,2 km) ve výšce 1 803 m se dostáváme na křižovatku. Zprava se k nám připojuje cesta od horní stanice lanovky. Zatímco za celou naši cestu jsme nepotkali ani živáčka, zde se trousí od lanovky hned několik skupinek turistů. My máme za sebou převýšení 1 148 m, oni metry dva, neboť horní stanice lanovky končí ve výšce 1 801 m. Na chvíli usedáme na dřevěné špalky a realizujeme první občerstvovací přestávku.

Následuje stoupání po silnici do sedla Kamm do výšky 2 030 m (10.17 hod., 9,7 km). Z lavičky vedle pěkného srubu je nádherný pohled do údolí, kterým jsme vystoupali. O kousek dál je další lavička a pohled do údolí na opačnou stranu. Tady si můžeme prohlédnout, co nás ještě čeká. Vlastní vrchol je pro nás stále ještě v nedohlednu.

Sestupujeme po silnici 200 m a odbočujeme vlevo na cestičku, po které traverzujeme ve svahu mezi krávami a jejich exkrety. Přicházíme na rozcestí u Dolního jezera (Unterst See) – 11.00 hod., 11,7 km. Kolem potoku pokračujeme v sestupu na rozcestí do výšky 1 849 m, což je nejnižší bod při cestě vzhůru. Ze sedla Kamm jsme ztratily 181 m. Po cestě zvolna stoupáme ke dvěma skalním tunelům. Kousek za nimi je salaš Ijes (11.41 hod., 13,8 km, 1 931).

Po druhém občerstvení se konečně vydáváme vstříc vrcholu. Nyní již bez turistických značek, podle mapy a intuice. Okolní vrcholky hor se začínají nořit do mraků. Nejprve míříme přes louku a sněžné pole severozápadním směrem. Pak se stáčíme k západu a stoupáme údolím potoka, přesněji řečeno po dalším sněhovém jazyku. Poslední dvě třetiny vedou po kamenném poli. Z nevelké vzdálenosti nás sleduje stádo jakýchsi kozorohů. Jsme pro ně zřejmě velkou atrakcí, neboť člověk se tady příliš nevyskytuje.

V 13.48 hod. (16,0 km, 2 478 m) nastává dlouho očekávaný okamžik – vystoupali jsme do sedla a čeká nás (dle našich představ) poslední kousek cesty na vlastní vrchol. Realita je však horší. Mezi námi a Vordergrauspitz je hluboké údolí se ztrátou 200 výškových metrů. Takže se přikláníme k obvyklé variantě – traverzu po strmé stráni pod Hintergrauspitz. V druhé polovině traverzu do sedla mezi oběma vrcholy jeden z účastníků ujíždí na mokré trávě, neboť se před chvílí nad námi přehnala drobná sněhová přeháňka. Vzhledem k nebezpečí dalšího uklouznutí a pádu po stráni hluboko do údolí následuje rozhodnutí o konci cesty (14.14 hod., 16,3 km, 2 521 m). Traverzujeme zpět a při tom stoupáme vzhůru. Za chvíli se ocitáme na 2 574 m vysokém vrcholku Hintergrauspitz (14.31 hod., 16,5 km).

Je zde zbudovaný velký železný kříž, ke kterému je připevněna plechová krabice s vrcholovou knihou. Kolem něj je dřevěná lavice na sezení. Následuje vrcholové foto, občerstvení a zápis do vrcholové knihy. Dnes před námi je jeden záznam. Rovněž ze včerejšího dne obsahuje kniha jeden zápis. Cíl naší cesty – o 25 m vyšší Vordegrauspitz – je zahalen v mracích.

Asi po deseti minutách se vydáváme na cestu zpět. Kousek pod vrcholem míjíme černou sošku Panny Marie a pokračujeme do sedla (14.54 hod., 18,6 km). Odsud po kamenných polích či sněžných jazycích zpět na planinu u salaše Ijes. Dolů to jde lépe, než jsme čekali. V 15.55 hod. (18,6 km) usedáme na stejné kameny u salaše Ijes ke krátkému odpočinku. Následuje cesta přes dva skalní tunely. Pak se rozdělujeme na dvě dvojice. První se vrací stejnou cestou kolem Dolního jezera. Druhá pokračuje v sestupu až do výšky 1 782 m, kde se napojujeme na asfaltovou cestu a kolem dvou farem se dostává na rozcestí pod sedlem Kamm. Cesta po silnici je o 200 m delší, o 67 m je větší ztráta výšky, zase se jde pohodlněji.

Dokončujeme poslední stoupání do sedla Kamm (17.28 hod., 23 km) a pak již jen sestupujeme. Nejprve na křižovatku (odbočka k lanovce) a pak po nekonečně dlouhé silnici do osady Jenins. Jelikož jeden z naší čtveřice toho má již plné kecky, rozdělujeme se na dvě skupiny. Jedna dvojice svižným tempem míří k autu, druhá postupuje dle aktuálních možností.

V 19.16 hod. jsme konečně u auta. Přezouváme se a vyrážíme bez ohledu na zákaz vjezdu pro druhou skupinu. Nakládáme ji několik kilometrů od vesnice. Pak se vracíme zpět a pokračujeme do kempu v Bad Ragaz.

Čas chůze

Celkem na výstup a návrat zpět (32,1 km) včetně přestávek jsme potřebovali 12 hod. a 25 minut. Prakticky až k salaši Ijes je možné se dostat po silnici sjízdné pro osobní auta (viz cesta zpět).

Převýšení

Výškový rozdíl mezi výchozím místem a vrcholem je 1 919 m. Při cestě tam a zpět dochází k významné ztrátě výšky - 181 m a 248 m. Čili celkově nastoupáno minimálně 2 348 m.

(Prvních 1200 m byla GPS navigace mimo provoz, proto kilometráž je kratší a chybí úvodní vzestup).

Náročnost

Fyzicky velmi náročné vzhledem k délce a celkovému převýšení. Vordergrauspitz je ještě o několik stovek metrů dále a o 25 metrů výše.

GPS

Pro zvětšení klikněte na obrázek

Datum výstupu

11. července 2009