Popis výstupu na horu Halti / Haltitunturi (Finsko)
Standardní okruh obsahuje návštěvu všech výše uvedených hor – Háldečohkku (1 331 m), na jejímž svahu leží nejvyšší bod Finska (1 324 m), následně Ritničohkku (1 316 m) a při zpáteční cestě i horu Raisduattarháldi (1 365 m). I my jsme měli tento plán. Inspirovala nás cesta i s pěknou mapkou uveřejněná na internetu na stránce www.westcoastpeaks.com/Peaks/halti.html.
Člověk míní a život mění. Po Skandinávii jsme cestovali obytným autem. Jelikož jsme předpokládali, že s tímto vozem bychom na parkoviště u pohoří Halti zřejmě nedojeli, půjčili jsme si v Altě osobní vůz Opel Astra a vyrazili jsme do Birtavare. Tady jsme odbočili na cestu vedoucí na parkoviště v horách u jezera. Vše probíhalo hladce až do 16. kilometru přístupové cesty, kdy se objevil na cestě velký sněhový jazyk. Tím naše cesta skončila o 11,4 km dříve, než bylo plánováno.
Ve dvojici jsme vyrazili v 13.50 hod. z nuceného parkoviště z nadmořské výšky 608 m za krásného slunečného počasí, teplota několik stupňů nad nulou. Po cestě s nezpevněným povrchem jsme (občas zkratkami) postupovali velmi svižně. Sněhových jazyků jsme potkali ještě několik. Cesta se nijak neudržuje, takže na parkoviště je možno dorazit autem až v okamžiku, kdy veškerý sníh roztaje.
Během chůze jsme hodnotili i průjezdnost. Některé partie v horní části cesty, dle našeho názoru, byly až za hranicí sjízdnosti běžným osobním vozem.
V 16.01 hod. po zdolání 11,1 km jsme dorazili na parkoviště, kam jsme původně měli dojet autem. Nadmořská výška 778 m.
Po krátkém odpočinku se vydáváme přes několik potoků a bažin pod příkrý, sněhem pokrytý svah. Po něm stoupáme kolmo vzhůru a pokračujeme po kamenném poli. Míříme k nápadnému vrcholu, který se tyčí před námi. Jedná se o bezejmenný vrchol s nadmořskou výškou 1 326 m. Stále častěji se objevují sněžná pole, na kterých se boříme po kolena (a někdy i více) do sněhu. Proto nakonec vrcholek těsně míjíme (18.00 hod., 1 306 m, 14,3 km) a dle navigace GPS směřujeme dále k jihu. Před námi se objevuje více jak dva kilometry dlouhá pláň souvisle pokrytá hlubokým sněhem. Polovinu cesty hlubokým sněhem mírně klesáme, uprostřed cesty zdoláváme plot pro soby, a pak další kilometr stoupáme mírně vzhůru. V hlubokém sněhu zvládáme první kilometr za 40 minut, druhých 1100 metrů nám trvá 43 minut. Konečně se dostáváme opět na kamenná pole a po nich na vrcholek Háldečohkka s nadmořskou výškou 1 331 m (19.23 hod., 16,4 km).
Na jeho vrcholu je malá kamenná pyramida. Fotíme se a rychle pokračujeme více jak sto metrů dále. Dostáváme se na nejvyšší bod Finska – 1 324 m (19.31 hod., 16,5 km). Následuje další focení, krátké hledání nejvýše uložené finské kešky a pak návrat zpět.
Postupujeme více západním směrem, abychom se vyhnuli stoupání k bezejmenné hoře. Navíc se snažíme více využívat kamenná pole. V 22.07 hod. (22,2 km) se dostáváme zpět na parkoviště. Následuje 11,4 km dlouhá cesta k autu. Sem dorážíme 25 minut po půlnoci (33,6 km). Naštěstí jsme za polárním kruhem, takže i v této době je denní světlo. Pouze ve stínu stačila teplota klesnout pod bod mrazu, což se projevuje ledem na kalužích.
Během celé cesty po norské části pohoří jsme neměli signál na mobilu, pouze na nejvyšším finském bodě jsme se dostali do dosahu finského mobilního operátora.
Místo je turisticky zcela odlehlé. Na vlastní horské túře jsme nejen nikoho nepotkali, ale zaznamenali jsme pouze jedny velmi staré stopy (snad od sněžnic). Po přístupové silnici se pohyboval jeden občan na terénní čtyřkolce. Jinak nikdo.
Závěrem: K návštěvě lze doporučit pozdní léto, kdy odtaje sníh na přístupové cestě a bude možné dojet až na parkoviště. Některá místa v závěru přístupové cesty jsou však na hranici sjízdnosti běžným autem.
Čas chůze
Z 16. kilometru přístupové silnice svižnou chůzi na parkoviště 2.11 hod. (11,1 km). Odsud na nejvyšší bod Finska 3.30 hod. (celkem 16,5 km), návrat zpět na parkoviště 2.36 hod. (celkem 22,2 km) a k autu 2.18 hod. (33,6 km). Za "normálních" podmínek budou časy chůze z parkoviště na vrchol a zpět jistě výrazně kratší.
Převýšení
Z parkoviště na vrcholek Háldečohkka 553 m. Ztráta nastoupané výšky je jen minimální.
Náročnost
Za normálních podmínek se jistě jedná o příjemnou túru s přijatelným převýšením a příjemnou délkou. Jedinou komplikací je častá chůze po kamenech. V našich podmínkách hlubokého sněhu silně vyčerpávající záležitost.
Pro zvětšení klikněte na obrázek
Datum výstupu
19. června 2009